Máchův oblíbenec

Někde ve stínu borovicových kopců zrcadlících se na hladině jezera... Tak tady je ten Máchův kraj.. Jak je malebný a kouzelný. Plný hradů a pověstí. Konečně jsem tě spatřila. Ty, tolik oslavované jezero! Ty, jež jsi vlastně pouhým rybníkem, se vznešeným názvem  - Máchův!

Jezero hladké 

v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol,

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam, co slzy lásky.

Karel Hynek Mácha - Máj

Pro ty z Vás, kteří jste neprošli českým vzdělávacím systémem, a nemáte ponětí, o čem je báseň či první odstavec tohoto článku, jen podotknu, že se jedná o připomenutí jednoho z nejznámějších básnických počinů českého autora Karla Hynka Máchy a jeho eposu Máj.

Mácha, ten nenapravitelný romantik, objevil krásu zdejších památek a přírody při jedné ze svých dlouhých pěších túr, na kterou vyrazil z Prahy. Navštívil mimo jiné i Doksy, Bezděz a hrad Housku. Nás ovšem zajímá jeho návštěva Velkého Rybníka, jejž později přejmenovali na básnikovu počest Máchovo jezero.

Legenda jménem Mácháč

Již od dětství jsem slýchávala, jak všichni jezdí na Mácháč, že je to takové české moře, ale sama jsem nikdy neměla příležitost se k němu vypravit. Jako pravé porevoluční dítě z dělnické rodiny jsem vždy toužila po moři opravdovém a raději si protrpěla 30ti hodinovou cestu autobusem do Španělska, abych si užila trošku toho "západu". Máme sice blízko Chorvatsko, ale já chtěla za každou cenu na písečnou pláž a vidět palmy, nějaké borovice a oblázky mne ve dvaceti vůbec nelákaly, protože stejnou přírodu jsem mohla najít i u nás za domem (ovšem bez moře). Což se však změnilo po třicítce.

Iluze Středomoří začíná

Turistická sezóna teprve začala, ale já měla za sebou náročných pár měsíců kvůli stěhování, a tak jsem se rozhodla, že si udělám menší dovolenou. Neměla jsem však dostatek dní na to, abych odjela někam k moři, tudíž jsem hledala nějaké pěkné místo u nás v Čechách. A konečně přišel na řadu Máchův kraj a jeho jezero!

Vybrala jsem si hotýlek s bazénem ve Starých Splavech, situovaný na kopci mezi borovicemi a s částečným výhledem na jezero. Interiér hotelu je taková netypická směsice různých stylů, ale dohromady to funguje dobře, působil na mne romantickým a domáckým dojmem, velice útulně a zároveň zde byla vidět snaha o to, aby si zákazník připadal jako někde na zámku..

Na kole za Jarmilou

Přijela jsem ve čtvrtek odpoledne a rovnou si na pátek zamluvila masáž a jízdní kolo. Pojedu se projet po okolí. Byla mi doporučena tzv. Jarmilina stezka (Hynku, Viléme, Jarmilo!) a doporučení to bylo velice dobré.

Jela jsem lesem po částečně zpevněné i nezpevněné stezce a za půl hodinky s přestávkami na focení jsem byla již ve druhém větším městečku na břehu jezera - Doksy.

Doksy jsou známy především svým renesančním zámkem, který ale bohužel není otevřený veřejnosti.Prozkoumala jsem tedy zdejší okolí a našla jsem muzeum Karla Hynka Máchy, které se nachází v rozkošné roubené chatě, která kdysi bývala špitálem a pochází již ze 17.století. 

Poté jsem se vydala na náměstí a objevila nově otevřenou cukrárnu s velice zajímavým majitelem...

Zmrzlina s příběhem

Pan Izák, rodák ze Záhřebu ( Chorvatsko ) se mi svěřil, že on pochází z již třetí generace zmrzlinářů v jeho rodině, cestujících se zmrzlinou po celé Evropě. Dokonce i jeho dědeček již prodával v pojízdném stroji zmrzlinu na Václavském náměstí. Pochlubil se mi několika fotografiemi a knihou od Viléma Kroppa, kde je jeho dědeček zvěčněn na černobílé dobové fotografii. Zmrzlina dědečka pana Izáka byla prý vyhlášená po celé Praze. Dodnes má rodina cukrárnu v Záhřebu (Chorvatsko). Jsou celkem čtyři bratři a každý rok se o cukrárnu stará jeden z nich, aby ostatní tři mohli do světa.                     Jak promyšlené!

Jeho manželka je Turkyně a on sám říká, že v rodině je to běžné, že manželky pochází z jiných zemí než z Chorvatska. Pokud se ho zeptáte na to, zda se cítí být více Chorvatem či Čechem, odpoví, že on na národnosti nevěří. On se cítí a vždy cítil být Evropanem.

Bylo to pro mne zajímavé setkání. Pan Izák mluví česky a hovořil s láskou o místním kraji. On ty borovice, lesy a kopce miluje! A že voda není tak průzračná jako v Chorvatsku? To je mu prý úplně jedno, jelikož, dle jeho názoru nikdo, kdo u moře bydlí, se v něm opravdu nekoupe a on prý v Chorvatsku nebyl výjimkou.

Ochutnala jsem banánovou zmrzlinu a byla báječná, co Vás ale překvapí jsou obrovské porce kopečků a v ceně zmrzliny je sladký křupavý kornoutek namísto toho lázeňského, na který jsme zvyklí. (A ne, nikdo mi za reklamu nezaplatil, ale dostala jsem zmrzlinu gratis i přesto, že jsem se snažila peníze za útratu majiteli vnutit :-D)

Pan Izák otevřel teprve nedávno a tak věřím, že jeho nadšení bude korunováno úspěchem a cukrárna bude fungovat stejně dobře jako stánek na pláži, který provozoval do loňské sezóny a vyměnil ho za kamennou cukrárnu na Dokeském náměstí!

Voda a samá voda

Vydala jsem se zpět na kole spálit nějaké ty kalorie ze zmrzliny, a po cestě jsem ještě objevila loděnici, ze které odplouvají parníky na vyjížďky po Máchově jezeře. Ovšem samotnou by mne asi plavba tolik nebavila a navíc jsem měla sebou kolo, takže alespoň mám plán na mou příští návštěvu - koupím si výlet lodí! 

Samotná loděnice stojí také za bližší pohled. Dřevěná budova pochází z roku 1928 a čiší z ní kdysi dávná sláva a společenský status jachtingu za první republiky. Sloužila místnímu jachtařskému klubu již od svého založení. Místní jachtaři se dodnes pravidelně umisťují na prvních příčkách celorepublikových soutěží.

Projídka byla lemována různými nápisy. Možná až z roku 1928 byly nápisy na budově loděnice, Yacht Club Doksy měl nápis nově vyhlížející a poslední skladba fontů ze samolepící fólie je jasným úkazem naší lidové tvořivosti pravděpodobně ještě z dob socialismu či těsně po něm...

Nedaleko odtud jsem narazila na Dokeskou písečnou pláž lemovanou dlouhou promenádou, volejbalovým hřištěm, tobogány a stánky s občerstvením . Ovšem daleko hezčí je dle mého názoru pláž ve Starých splavech, ke které se dostanete buď vstupem přes akvapark či z Dokeské strany procházkou kolem slavného Bílého kamene. Po cestě jistě narazíte na bilboardy s reklamou stejnojmenné diskotéky, která je chvalně i nechvalně prohlášená po místním okolí.

Podařilo se mi také zpovídat pár místních obyvatel. Ráda se vyptávám lidí, jak se jim žije na místech, kam jedu na dovolenou a tiše jim závidím bydlení v té krásné oblasti. Reakce a názory byly smíšené. Všichni se shodovali na tom, že je to nádherný kraj, ale bohužel žije pouze z cestovního ruchu a je těžké najít zde práci. Většina místních dojíždí za prací do většího města Česká Lípa, kde se nachází plno továren dodávajících automobilové komponenty, schopných zaměstnat až kolem 5tis. lidí. A jací jsou místní? Mne připadali velice příjemní, ale bylo mi řečeno, že díky lokální vysoké nezaměstnanosti a finančním potížím panuje mezi lidmi špatná atmosféra a nejsou mezi sebou tak sdílní a přátelští jako například v jižních koutech naší republiky... A nevraživost se stupňuje s přílivem turistů a každodenním fungování hlasité diskotéky Bílý Kámen na břehu jezera.. Ale i přesto by se nikdo z místních nechtěl ani za nic odstěhovat, jelikož krása zdejší přírody Vám prý vše vynahradí!

O hotelu Berg

Chtěla jsem spojit odpočinek i s nějakými lázeňskými procedurami, a tak jsem si vybrala wellness hotel Berg. Ubytování bylo příjemné a i když bych měla několik tipů na zlepšení služeb, celkový dojem z mého pobytu byl velmi fajn a splnil moje očekávání. Ikdyž cena za jednolůžkový pokoj byla vysoká a stejnou cenu platí i pár za dvojlůžkový pokoj. Inu za luxus v soukromí je třeba si připlatit a když jedete na poslední chvíli, nemůžete si vybírat! Ale s partnerem to tu musí být teprve ta pravá romantika, není - li pravda? (Toto není sponzorovaný článek, za služby jsem zaplatila a nikdo mne neplatí za reklamu.)

Objednala jsem si také balíček relaxačních služeb - oxygenoterapii, ruční masáž, vodní masáž a využila hotelového bazénu a saun. Jen mne trošku mrzelo časové omezení wellness zóny, jež byla otevřena pouze do 19:00 a sauny se otevíraly pouze na 2 hod denně podvečer, z čehož fungovala pouze jedna, jelikož majitel si prý přeje střídat využití každé z saun.

Poprvé a naposled?

Získala jsem od svého pobytu přesně to, co jsem očekávala. Klid, procházky a projížďky přírodou a nádherné prostředí. Dokonce jsem se i snad jako jediná koupala a voda byla příjemně osvěžující a relativně čistá. Zda bude stejná i v sezóně? Kdo ví.. Mne Mácháč před jejím začátkem naprosto okouzlil! Po návratu domů jsem hned slíbila rodině, že je vezmu příště s sebou a užijeme si to tam společně.